„Proč tady mají pruhovanou bránu?“
TÝM ORANGE – první ligový turnaj Česká Lípa 2.11.2019
Sestava: M. Malinský, V. Kavan, K. Valášek, L. Sluka, H. Koutník, O. Kracík, T. Erlebach, Š. Martínek.
Jako první nás čekal liberecký soupeř FBC white. Do branky šel náš zkušený gólman Míša a nabuzení na výhru jsme vtrhli do zápasu. Po hřišti kluci běhali, nahrávali si a ze hřiště byla cítit chuť zvítězit. To, že jsou na hřišti i kluci, pro které to byla první zápasová zkušenost, nebylo vůbec poznat. Zápas se přeléval ve stylu „každý chvilku, tahá pilku“. Góly padaly na obou stranách a chvíli se radovala jedna střídačka, chvíli druhá. Výsledek remíza 7:7.
Ani jsme si pořádně neodfrkli a hned na nás čekal další soupeř, domácí Česká Lípa blue. Míša nechal branku nováčkovi Ondrovi, který se nemusí za svůj výkon vůbec stydět a určitě dostane další příležitost, protože ukázal, že se dokáže soustředit na míček a nebojí se. Kluci z první lajny ukázali, že jim to spolu svědčí a tak sestava zůstala stejná. Podařilo se nám nasázet opět sedm gólů. Svůj první gól v zápase si střelil Tom (na příště peče buchtu😋). Domácímu soupeři se podařilo Ondru obelstít 10krát. Vítězství jsme si tedy nepřipsali, ale kluci se rvali jako správní Pantheři.
Pak přišla zasloužená pauza dvou zápasů. Klukům jsem v šatně rozdělala povinnou čokoládu 🍫, abychom doplnili síly. Nad čokoládou jsme probrali sestavu a rozebrali jsme, co se komu líbí a co ne a udělali jsme drobné změny v sestavě. Úlohu gólmana si chtěl vyzkoušet i nováček Šíma, pro kterého to byla také úplně první zkušenost. Ani na tréninku v brance nikdy nebyl. Kluci ho podpořili a „vyhecovali“. Z šatny jsme do posledního zápasu odcházeli s tím, že na hřišti necháme všechny zbylé síly a užijeme si to tak, abychom jeli spokojení a hrdí domů. Z posledního pokřiku byla bojovnost slyšet. Proti nám stáli zase soupeři v modro-bílém - Šluknovsko Česká Lípa. Štěstěna byla nakloněna nejdříve na naší straně, ale po pár pádech (kdy některé nevypadaly z lavičky „nevinně“) se skóre otočilo. Rozdíl byl pouhý jeden gól. Tedy 5:4.
Výsledky, které jsou napsané, nejsou rozhodující. Důležité je, jak to kluci vnímali a že jsme si to užili. Moc děkuju klukům, protože byli výborní 👏👍. Počtem jsme nevycházeli na celé lajny a vždy musel jeden sedět na lavičce, což není úplně příjemné a svádí to k tomu, že do hřiště skáčou ve čtyřech. Chválím za ukázkové střídání. Vnímám jen jedno drobné zaváhání, ale hru ve čtyřech jsme neměli. Trénujeme v tělocvičně, kde nemáme mantinely, tak vždy na turnajích děti při střídání přes mantinely padají, tady ne. Jsem na ně moc pyšná. I když jsem dala rozchod, tak se po chvilce všichni sešli a společně jsme mohli poklábosit a pak jít fandit Blackům. Prostě jsme byli tým.
Po turnaji vždy na tréninku věnujeme chvilku povídání o zápasech. O tom, co se komu povedlo, co nepovedlo, co se líbilo a nelíbilo a co jim turnaj přinesl. Je fajn, že se nám to všem v hlavě rozleží a vezmeme si z toho, co potřebujeme.
A kromě výkonů na hřišti podávali někteří i slovní výkony. Můj tým byl totiž plodný i na „hlášky“ a o ty nejlepší se musím podělit😁.
„Martino, Martino, kam můžu flusat? V televizi všichni sportovci flusaj, tak si taky potřebuju odflusnout“.
„Martino vidíš ty trenky?“ Já: „Který?“ „No on žádný trenky nemá, on má pod tím holej zadek.“
„Proč tady mají pruhovanou bránu?“ Já: „Jak jako myslíš pruhovanou? To je stejná brána, jako máme my.“ „No není, má dva bílé pruhy“. (Myšlené byly snižovače, ty na tréninku nemáme).
No a nakonec vzkaz pro rodiče. Skoro všechny děti řekly, že chtějí, aby na ně rodiče koukali a fandili jim. Chtějí je slyšet a vidět, že jsou na ně pyšní. Podporujte je, fanděte jim, neptejte se na góly, ale na to, jak si to užily. Slibujeme, že budeme makat, tak abyste na ně mohli být opravdu pyšní. Děkujeme za podporu a těšíme se příště... Tentokrát v hojném počtu v Liberci…
